FYZIOTERAPIE z řeckého physis (příroda) a therapeia (léčení) je léčba využívající přirozených přírodních podnětů k zachování či obnově zdraví.

Základními složkami fyzioterapie je složka diagnostická, zabývající se zhodnocováním funkčních změn pohybového systému a terapeutická, zahrnující snahu o cílenou nápravu daných změn.

Základním cílem fyzioterapie je tedy léčba funkčních poruch pohybového aparátu, mezi něž řadíme např. blokády kloubů, svalové spasmy a další, s využitím anatomických a fyziologických poznatků pohybového aparátu. Hlavním diagnostickým a zároveň terapeutickým "nástrojem" je terapeutova ruka, která nám dává mnoho okem nespatřitelných, a přesto nepostradatelných informací dokreslujících celkový obraz pacientova problému. Hmatem zjišťujeme nejen tuhost a napětí svalstva, ale zároveň i teplotu a vlhkost kůže poukazující na reflexní změny daných míšních segmentů atd.